Když jsem poprvé přijela tam kde budou táta a Renča bydlet (teda ted už bydlí), tak se mě Renča zeptala, jestli si dokážu představit že bych tu bydlela. Já jsem odpověděla že ne, protože u lesa kde je ticho si to vážně představit nedokážu.

A ona to brala jako sinonimum (nvm jak se to slovo píše!) k tomu že je to tam hrozný.

Ale přece: "nedokážu si představit" a " je to tu hrozný" je úplně něco jiného. JAk můžu říct že je to tu hrozný či dobrý když si to nedovedu představit?!

To je jeden příklad z mnoha. A už mě to šve tohle, stává se mi to celkem často... :-/

Kristýnka nám před nedávnem ve svém článku představila seznam věcí které si pořídí. Já nemůžu říct, že si je pořídím, protože zbývá přemluvit k jednomu podpisu jednu osůbku, která se nazývá moje maminka. Proč maj všichni to tak jednoduchý a rodiče jim vše hned dovolí??

Ahojky.. koukam napsala jsem předevčírem naposled, tak píšu ted :D