Sargo mi u jednoho článku hodila komentář, že tady na blogu píšuu i to co bych neměla. Že je upřímnost, ale pak je to již bezohlednost a to že se nezamyslím nad tím co je dobré říci a co již ne. Ale tak sakra když se mě někdo na něco zeptá, a chce upřímnou odpověď, odpověď narovinu, tak mu vyhovím a řeknu upřímě celou pravdu, tak jsem bezohledná??

Sargo uvedla v komentáři:

A také: "To víte, že si spolu začali Gé a eS?" - tohle podle mě nemá s upřímností nic společného, to je prostě drb.
A nebo taky: "Když se rozcházíme, konečně ti povím VŠECHNO, co mi na tobě vadilo!" - toto je řečeno v afektu, to nelze s ničím spojovat, s žádnou upřímností.

Upřímnost podle mě nemá 'další fázi' jako bezohlednost. Upřímnost je bezohledná celá, pokud se neumí říct diplomaticky.

PS: poslední dny mi to vůbec nepřemýšlí, si vás berte všechno s nadhledem...má nějak vymytej mozek..

PS2: po poznámce Radus doplňuji že komentář byl ke článku Mlčení a že tohle nai náhodou není žádný utok na Sargo, ale jen takové zamyšlení nad tím co řekla.

Mlčení neznamená souhlas.

Mlčení znamená strach mluvit.