Zase na mě dolehlo to co mi před..já nevim měsícem (?) řekl. Furt mě to uvnitř užírá. Občas se v noci kvůli tomu vzbudím a brečím. Řekl mi, že vlastně pije kvůli mě. A to ho vidím pít asi každej den co jsem s ním. Že to dělá, protože jsem hrozně nezodpovědná a že se bojí co zase provedu. Jako kdybych každej den přišla s nějakým průserem. Tohle mě uvnitř hrozně užírá. Zase ale pár lidí mě přesvědšuje, že je to alkoholik a že pije protože chce. Že se nejdřív vymlouval na to pakna to a ted jsem zbyla já. tak se začal ospravedlňovat mnou. Přestane snad chodit do hospody, když budu dokonalé absolutně bezproblémové dítě? Nevím. Nevím komu mám věřit. Nevěřím nikomu. Ani sobě. Užírá mě, brečím kvůli tomu že táta chlastá kvůli mě, brečím kvůli tomu že mi máma řekla že jsem blbá kráva bez mozku (když tohle řeknu nebo napíšu tak si vždycky vzpomenu, myslím že Ohněta, mi na tohle řekl že kráva bez mozku ještě neexistuje takže jsem světový unikát a tak se mi objeví malý úsměv na rtech). Z toho co jsem prožila jsem si odnesla pár věcí. Za prvé: nikdy neodporovat chlapovi v tom co chce, pokud budu odporovat bude to ještě horší. Pak nikdy neříkat svůj názor, protože všechny mé názory jsou špatné a musí se opravit. Nikdy se nechci vdát, nikdy nechci mi rodinné MY. Chci mít jen JÁ. Proč? Teď se mi nabízí článek u Ohněty 'Pomoc, okradli mě!' A další. Pořád vidím kolem sebe lidi co jen platí za průsery ostatních. A to já nechci. Když si do prdele udělám průser tak si ho taky vyžeru. Ale ani náhodou nechci žehlit průsery ostatních. Za další: nemít nároky. Divila jsem se na co všechno vlastně doma nemám právo. Doma když něco řeknu tak ta přednáška to křičení bude delší, protože se k němu připojí že se nesmí mluvit když mluví někdo jiný (tedy nesmí se mluvit pokud mluví máma, když mluvím já může se mi do toho skákat jak chce, prootže jsem pouze dítě, která nemá žádná skoro práva). A u táty když nic neřeknu protože už chci aby to skončilo tak zase začne že mám přestat hrát divadlo a nebát se něco říct. A jak křičí, ve mě se udělá blok a začnu se klepat a dostane se ze mě tak maximálně ustrašeného pohledu a žádných slov.
Do prdele já už nevím co mám dělat! Když poslechnu je to špatně! Když neposlechnu je to špatně!
Všechno co dělám je špatně...až kvůli tomu táta chlastá.
Do prdele já už nevím co mám dělat! Když poslechnu je to špatně! Když neposlechnu je to špatně!