cerolaine: Před časem jsem měla opravdu hluboké deprese. Neříkám že bych je teď neměla - jsem příšerně náladová, náladu měním klidně z minuty na minutu, ale už je to spíš smutek než takové to depresivní zoufalství...
Říkávala jsem si - tak sakra, to vám na mě nezáleží? Jsem tu sama na tu tíhu světa? Proč nikoho nezajímá, jak jsem smutná? Nebyl nikdo, kdo by mě podržel tak, jak píšeš ve článku.
Ale naučila jsem se to sama. Sama sobě říct - dost. Jsem někdy smutná, tomu se oddávám - prostě to potřebuju, ale deprese už nemám.