Těžký život učitelky ve školce...

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: 'Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.'

Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: 'To ale nejsou moje botičky.'

Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: 'To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?' s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: 'To jsou botičky mýho brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já.'

Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: 'Kde máš rukavičky?' Chlapeček odpověděl: 'Rukavičky mám schované v botičkách.'

Soud s učitelkou bude v úterý.