Cenzura

Ani nevím co mám napsat do perexu.

Maminka našla na mém blogu sprostá slova.

Proto musím všechny odstranit.

Jenže já netuším ani kde jsou, fakt si nepamatuju kde jsem to či ono napsala.

Nesmím tyto slova psát protože jsem ještě malé dítě.

Prej jsem jí článkem o piercingu urazila (ona mě uráží každý den co jsme spolu, ale to nevadí, já jsem přece pouze malé dítě (v překladu věc) a ona dospělá (v překladu pán věci se kterou si může dělat co chce)

Pokud sprostá a vulgární slova neodstraním zablokuje mi prý počítač.

Ale tenhle blog je jenom můj. Jediný v čem se mi daří. Ani náhodou ho nebudu přetvařovat, jak ona si přeje.

Dokonce mě napadlo, že blog smažu a založím si nový. Ale ne. Neudělám to.

Je to můj život! Já si ho řídím! Já rozhodnu o tom jestli ted odejdu nebo tu zůstanu.

Ne já nikam nepůjdu.

Jaké můžou být důsledky mého teoretického příštího úteku z domova?

Pořád mi máma vyhrožuje, že mě dá do ústavu.

Ať si posluší, když jí to pomůže...

Myslela jsem si že mi neudělá některé věci, které udělala.

Nevím už čemu mám věřit.

Vysloveně se bojím příštích 14 dní, kdy budu s ní.

Někde pryč.

Bez kontaktu s přáteli.

Bez kontaktu s lidmi, kteří mi vždy vyženou sebevražedné myšlenky z hlavy.

Se kterými se zasměji.

Ale ti tam nebudou.

Za 14 dní asi čekám svoji hospitalizaci do psychyatrické léčebny.

No už začínám být dost nudná.

Tak jo ukončíme to.