Smutná...

Nevim proč, ale jsem smutná. Vratila jsem se z venku. Byla jsem s Rendou a Zuzkou (kámoši z chorvatska). Ze začátku hrozná pohoda. A pak jsem hrozně zesmutněla... Ani nevim proč. No dobře vim. Ale nějak to nechci rozhlašovat. René mi tam povídal že mám nějakej smutnej výraz. No jo. Já vim. Vůbec se mě zmocnila nějaká depka. Všude jsem cestou domu viděla lidi s tričkama "Iron Maiden", tak jsem si vždycky vzpoměla na Cukra. Škoda, že ted Reného a Zuzku neuvidím..min. 14 dní. Budu totiš s mámou, Michalem a Ondrou někde kdesi bez netu. Bez všeho. Bez jakýhokoli kontaktu s okolním světem. Ach jo..

Víte jaký je to když něco nebo někoho moc chcete a prostě to mít nemůžete? Jasně že jo..to je pitomá otázka. Asi jako já. No nic.

Ještě nemám žádnej přehrávač hudby. Měla jsem mobil a reprák mu nefungoval už dlouho a ted se pos.. i sluchátka. Super.

Ach bože...

No nic. Já končím. Ať na vás nepřenesu mojí velice špatnou náladu.

Pa