Úvaha - smrt

Smrt je podle mě vysvobození... Odměna za život, který jsme museli žít. Nikdo se nás neptal, jestli sem chceme. Smrt je prostě odměna za život. Za život, který jsme žili a který budou žít i naši potomci, kterými jsme si my sobecky jen zpříjemnili život a oni budou muset znovu jako my prožít ten (ehm hnusný) život.

Jednou si nás stejně všechny najde... Neunikne jí nikdo... Je naší jedinou jistotou... A přece se jí stále tolik lidí bojí a ve společnosti stále patří mezi tabuizovaná témata. Proč? Lidé mají už od začátků lidstva strach z neznámého. Co čeká tam, v té temnotě? Také bývá zažito, že neznámé bývá špatné.Vždyť jak spokojeně si v ráji žili Eva s Adamem, dokud neokusili zakázaného jablka a neotevřeli tak svou náruč a srdce neznámu.Záporný postoj ke smrti pramení ještě z dalších věcí, a to především ze strachu ze smrti; zde chápané jako konec vlastní existence, a pak strach z umírání, které může být dlouhé a bolestivé.A přesto, nebo právě proto stále lidstvo fascinuje. Na téma smrti vzniklo nepřeberné množství filmů, knih, písní, básní, citátů... Mým oblíbeným citátem jsou tato slova George Brendona Shawa: Smrt je pro mnohé z nás prána pekel, ale jsme na cestě ven, ne dovnitř.

Způsobů jak zemřít je neskonale mnoho. Můžeme umřít stářím, vyčerpáním, na různé nemoci, můžete jít po ulici, spadnout do otevřeného kanálu a zlomit si vaz, můžete uhořet, můžete umřít nečekaně, opuštěni, vinou nějakého hladového zvířete, vinou pomateného člověka, může vás někdo zabít úmyslně, z nedbalosti, nebo se také můžete zabít sami. I zde existuje spousta variant. Myslím (jen myslím, protože osobně jsem to nezkoušela), že mezi ty nejméně bolestné patří spolykání nějakých prášků, anebo si ve vaně s horkou vodou přeříznout žíly. Je celkem fascinující, že i tu nejmocnější věc, jakou je smrt, můžeme vzít do vlastních rukou...

Po smrti? Buď tam nebude nic. Vůbec nic. Žádná bolest, stres, řev... Prostě jen bezesné spaní ze kterého se nikdy neprobudíme. A potom je tu ta druhá horší varianta. Varianta, která říká: teď jste umřeli tak pojďte, honem žít další život, žít dál..... Další život který jsem si tu pro vás přichystal. Já jsem ten brácha smrtky, který je ještě horší, protože když uniknete konečně ze světa tak já řeknu: ne, né, pojď hezky zpátky. A hodí vás tam bez toho, aby jste stačili cokoliv říci. Je to ta nejvíce hnusná postava z imaginárního světa naší výmyslů a nesmyslů o smrti.

V závěru této své úvahy bych chtěla říct následující: Nebojme se smrti a nepromarněme život snahou uniknout jí, protože ona si nás ta kostnatá stařena s mastnými vlasy, kosou a v černém hávu s kápí hluboko stáhnutou stejně jednou najde...