Roxy009
Z neuvěřitelně tichýho člověka se ze mě stává tak trochu člověk ukecaný. Prej. Ale já nevim. :D
........................................
Silně narušené stvoření se sklony k bezdůvodnéu pláči a neovladatelným zachvátům smíchu...
.......................................
Zkrátka já... :D
PAGE ABOUT ME
|
Kde to žiju?!
24. červen 2008 | 22.20 |
Opravdu se mi někdy nedostává ani slov...
Příklad:
Matka říká své asi 5tileté dceři ať si jde něco obléci, že je zima (byla opravdu zima). Jsou na ulici. Já se divím proč jí holčička vůbec neposloucá a dál si jezdí na své koloběžce. Vzápětí pochopím. Když se matka již naštve (po nějaké době), tak v celku zakřičí, aby šla okamžitě k n a oblíkla si ten svetřík. Přijde otec (od kad ani nebudu snad říkat) a začne: "Co tady řveš ty ** blbá?!! Pojď *zdromělina dceřiného jména* pojď, půjdeme se obléknout." Vezme jí do náručí. V druhé ruce má flašku s pivem. Odchází z dcerkou a ještě řve urážky na svou manželku. To jsem se hodně divila, ale tak, jo fajn, nereagovala jsem vůbec na to. Pak jeden z dalších přihlížejícíhc: "Ty vole, já věděl, že jí doma i mlátí, ale to chce dělat i na veřejnosti???" A další na to: "No víme to tu všichni. Fakt by to neměl dělat takhle na veřejnosti!" To už jsem nevydržela, vykulila nechápavě oči na dotyčného a otevřela pusu....
Nebo jiný příklad:
Chlap sedí venku před domem a drží v ruce flašku s nějakým chlastem. Z domuvyběhne (jeho) žena a prosebným hlasem začne: "*jméno* pojď domu! Pojď prosím tě domu!"
On: Nejdu ty * **, dyť tam jseš ty!"
A dál jejich 'rozhovor' snad nemusím popisovat, určitě si každý domyslí sám. Prostě se rozvíjel pouze nadávkami od muže a pláčem od ženy.
A co si mám pa já, jako 14ti letá holka myslet? Že je tohle všude a že je to zcela normální? Vzpomínky z dětství, mi říkají že ano (ne! ne! Ne! já vůbec nemam slzy v očích...!!! to se zakazuje!), ale rozum mi říká že ne, že to normální není. Ale to si chci asi jen vsugerovat. Vět jako je například: "Počkej! Rozopu ti hlavu! Ty budeš dělat co řeknu!" jsem slyšela již dost, nepadajíce jen na mou hlavu. Pokud se normálnost určuje podle většiny, tak v tom případě jsou všechny událosi psané na předchozích řídcích normální a já blbá a najivní pokud si myslím, že to se mnou bude jiné. Svět je zlej stašnej! Žít na světě je povinnost. Život nemá smysl, život se prostě žije. Kdy já to pochopím???
(já si nestěžuji!!! já pouze přemýšlím a asi moc najivně...)
Příklad:
Matka říká své asi 5tileté dceři ať si jde něco obléci, že je zima (byla opravdu zima). Jsou na ulici. Já se divím proč jí holčička vůbec neposloucá a dál si jezdí na své koloběžce. Vzápětí pochopím. Když se matka již naštve (po nějaké době), tak v celku zakřičí, aby šla okamžitě k n a oblíkla si ten svetřík. Přijde otec (od kad ani nebudu snad říkat) a začne: "Co tady řveš ty ** blbá?!! Pojď *zdromělina dceřiného jména* pojď, půjdeme se obléknout." Vezme jí do náručí. V druhé ruce má flašku s pivem. Odchází z dcerkou a ještě řve urážky na svou manželku. To jsem se hodně divila, ale tak, jo fajn, nereagovala jsem vůbec na to. Pak jeden z dalších přihlížejícíhc: "Ty vole, já věděl, že jí doma i mlátí, ale to chce dělat i na veřejnosti???" A další na to: "No víme to tu všichni. Fakt by to neměl dělat takhle na veřejnosti!" To už jsem nevydržela, vykulila nechápavě oči na dotyčného a otevřela pusu....
Nebo jiný příklad:
Chlap sedí venku před domem a drží v ruce flašku s nějakým chlastem. Z domuvyběhne (jeho) žena a prosebným hlasem začne: "*jméno* pojď domu! Pojď prosím tě domu!"
On: Nejdu ty * **, dyť tam jseš ty!"
A dál jejich 'rozhovor' snad nemusím popisovat, určitě si každý domyslí sám. Prostě se rozvíjel pouze nadávkami od muže a pláčem od ženy.
A co si mám pa já, jako 14ti letá holka myslet? Že je tohle všude a že je to zcela normální? Vzpomínky z dětství, mi říkají že ano (ne! ne! Ne! já vůbec nemam slzy v očích...!!! to se zakazuje!), ale rozum mi říká že ne, že to normální není. Ale to si chci asi jen vsugerovat. Vět jako je například: "Počkej! Rozopu ti hlavu! Ty budeš dělat co řeknu!" jsem slyšela již dost, nepadajíce jen na mou hlavu. Pokud se normálnost určuje podle většiny, tak v tom případě jsou všechny událosi psané na předchozích řídcích normální a já blbá a najivní pokud si myslím, že to se mnou bude jiné. Svět je zlej stašnej! Žít na světě je povinnost. Život nemá smysl, život se prostě žije. Kdy já to pochopím???
(já si nestěžuji!!! já pouze přemýšlím a asi moc najivně...)
Komentáře
| RE: Kde to žiju?! | hablina | 25. 06. 2008 - 05:04 |
 RE(2x): Kde to žiju?! |
roxy009 | 25. 06. 2008 - 09:09 |
| RE: Kde to žiju?! | davidhavel | 25. 06. 2008 - 08:47 |
| RE: Kde to žiju?! | pajenka®svetu.cz | 25. 06. 2008 - 11:03 |
| RE(2x): Kde to žiju?! |
iggy | 25. 06. 2008 - 17:20 |
| RE: Kde to žiju?! | romča | 25. 06. 2008 - 11:33 |
| RE: Kde to žiju?! | tlapka | 25. 06. 2008 - 16:53 |
| RE: Kde to žiju?! | kobliha | 26. 06. 2008 - 18:07 |
| RE(2x): Kde to žiju?! |
roxy009 | 26. 06. 2008 - 18:11 |
| RE: Kde to žiju?! | alu®blbne.cz | 31. 12. 2008 - 00:21 |