21. červen 2008 | 21.51 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
?
Už více lidí mi řeklo, že jsem tvrdá holka, že jsem rebelka. Prej se tak chovám, dávam nohy v kině na sedadlo, mám odpověď vždy, na všecho, všem až jsem přidrzlá.
"Jsem hroznej! Pane bože já jsem strašnej! Omlouvám se ti!"
Já: Neomlouvej se mi, já jsem ten poslední člověk komu by ses mohl omlouvat. Nejsi takovej jak říkaš, fakt. Ale přemlouvat tě nebudu.
"Ty vole, ty si tvrdá holka. Prej 'přemlouvat tě nebudu'. Prostě taková...punkerka."
Moc se ode mě nedostane sladkých slov. Když má někdo depresivní sta v, tak neříkám 'bude to dobrý'. Nejsem přece jasnovidec. (Ikdyž teda obča 'bude to v pohodě' řeknu, když už nevím jak dál) Ale většinou pokládám otázky. Ne, že bych na ně chtěla odpověd slyšet nahlas. Stačí mi když si na ně dotyčný dpoví sám, v duchu. A snad si něco uvědomí. Já vím jsem ten poslední člověk kterej by mohl tohle dělat, ale tak...
Asi takhle schovávám svoji zranitelnost. Jednou mi někdo řekl: "Přestaň se sebeanalizovat! Odhoď alespoň z poloviny svou ledovou tvář. Zapoj se, stěžuj si, raduj se. Prostě žij!!" Ale to nejde. Nejde to, když nevím kdo jsem, jaká doopravdy jsem.
Taky mě často nazývaj tajemným hradem v Karpatech. Neříkám své názory. Jen říkám upřímně pravdu, ovšem která nevychází ze mě, ale prostě fakt o dané věci. Ale tu pravdu mnozí nesnesou... Upřímnost že je dobrá vlastnost? Od kedy?....
Zpět na hlavní stranu blogu