Již tři dny...

...to trvá.

Ano, již tři dny. Začalo to 6. května. V tento datum mě vymyli mozek. V tento den do mě tři hodiny mluvili a mluvili. Svět je ošklivej. Nic na něm není hezké. Život je těžkej. S nikým se nemazlí. Během mého vymývaní mozku jsem spadla do apatie. Všechna slova byla zbytečná. Přestala jsem úplně reagovat. Jen jsem seděla a poslouchala. A brečela. Poslouchala jak je všechno zlý a nikde není pomoc. Již tři dny se směju čím dál víc. Čím víc se směju, tím více je mi blbě. Čím vypadám šťastněji, tím víc se cítím sama. Kdy to skončí? Nikdy. Nikdy se neobjeví člověk, který by vám pomohl. Nikdy, není žádná naděje. Jaký má tedy smysl žít?