Roxy009
Z neuvěřitelně tichýho člověka se ze mě stává tak trochu člověk ukecaný. Prej. Ale já nevim. :D
........................................
Silně narušené stvoření se sklony k bezdůvodnéu pláči a neovladatelným zachvátům smíchu...
.......................................
Zkrátka já... :D
PAGE ABOUT ME
|
Na bruslích II
28. květen 2008 | 07.42 |
Tak mám o něco lepší náladu teď, tak jsem se rozhodla. že ten článek znovu napíšu...
Byla jsem včera s mámou tedy na bruslích. Docela adrenalinový zážitek, musím povědět. Protože jsme tam jely autem. No na to by nebylo nic zvláštního, že, ale kdyby jste viděly mámimo řidičské umění nedivili by jste proč to tak zdůrazňuji. Po asi 20 minutách mě máma přemluvila a já sedla k ní do auta. A jen slyším: "Klíč, okýnka, světla, ruční brzda..." Tak jo dobře, nadechnu se a zase vydechnu. Rozjedeme se. A znovu slyším: "No jo ale jak se dostanu do támhle toho pruhu?" Já snad radši přestala dýchat. pak to máma vzala přez plnou čáru a ještě na oranžovou. No já byla na infarkt. Tak jsem si chtěla dát do uší svoje sluchátka a připojila je k Lukyho mp3ojce. Najednou jedno sluchátko přestane hrát. Tak si říkám 'klídek, hraje ještě to druhý' a to jsem si asi neměla říkat, protože to to druhé pravděpodobně slyšelo a přestalo si hrát taky. Tak fáájn, jsem bez sluchátek a autě kde je řidič moje máma. Buď je ona killer nebo já suicide. Konec cesty si už pro jistotu nepamatuji.
Přijely jsme tam. Nastala dlouhá procedura nazouvání si brusí. Ok, mám na nohou brusle a stojím na trávníku. Co teď? Tak asi po 10 minutách odhodlávání jsem vlezla na silnici. Tak jsem se nějak rozjezdila, rozjela a najednou ten pejsek si rozhodne přejít přez silnici. Copak mě neviděl? :D Copak neví že neumím brzdit? :D Ok, byl fakr krásnej, úplně hnědej ohař. Ale málem jsem si o něj nabila držku, no ale nestalo se. Dobrý, už mám na koleni jednu modřinu nepotřebuji druhou. Pak to nějak dojedu na druhou stranu. Jedu zpátky, celou cestu tam i zpátky i co jsem tam stála a přemlouvala se abych vlezla na tu silnici nás furt míjel takovej chlápek a furt se na mě gebil. A teď jedu zpátky ne a on mě dojede (před tím mě už asi 5x předjel) a povídá: "Nekruť tak tím zadečkem." Já jsem se na něj jen podívala a v duchu jsem si řekla 'co je tobě do toho?! Ten je můj tak si ho nevšímej!!' a radši nebudu domejšlet jak jsem se zatvářila.
Dojely jsme k autíčku, máma opět: "Klíč, okýnka..." Pak nastartuje a místo toho aby jsme zacouvaly tak my jedeme dopředu, asi měla v původní plánu projet vltavou či co. :D No tak pak jsme tedy vyjely, maminka ještě šikovně pustila stěrače až jsem já i ten pán co stál na straě silnice dostali záchvat smíchu. :D Tak jedem ne, čekáme na semaforu až přejdou lidičky a asi to bude letošní móda, to co jsme viděli. Dvě blondsky tam jdou ne, mají mini sukni a nekecam fakt oboum byl viddět zadek. Fakt nekecat. A to nebylo poprví co jsem to viděla. Asi fakt letošní móda. V tom případě letos nechodím kupovat sukně do módních obchodů. Díky jak děvka vypadat nemusím, bez toho v klídku přežiju.
Tak to je vše...papa
Byla jsem včera s mámou tedy na bruslích. Docela adrenalinový zážitek, musím povědět. Protože jsme tam jely autem. No na to by nebylo nic zvláštního, že, ale kdyby jste viděly mámimo řidičské umění nedivili by jste proč to tak zdůrazňuji. Po asi 20 minutách mě máma přemluvila a já sedla k ní do auta. A jen slyším: "Klíč, okýnka, světla, ruční brzda..." Tak jo dobře, nadechnu se a zase vydechnu. Rozjedeme se. A znovu slyším: "No jo ale jak se dostanu do támhle toho pruhu?" Já snad radši přestala dýchat. pak to máma vzala přez plnou čáru a ještě na oranžovou. No já byla na infarkt. Tak jsem si chtěla dát do uší svoje sluchátka a připojila je k Lukyho mp3ojce. Najednou jedno sluchátko přestane hrát. Tak si říkám 'klídek, hraje ještě to druhý' a to jsem si asi neměla říkat, protože to to druhé pravděpodobně slyšelo a přestalo si hrát taky. Tak fáájn, jsem bez sluchátek a autě kde je řidič moje máma. Buď je ona killer nebo já suicide. Konec cesty si už pro jistotu nepamatuji.
Přijely jsme tam. Nastala dlouhá procedura nazouvání si brusí. Ok, mám na nohou brusle a stojím na trávníku. Co teď? Tak asi po 10 minutách odhodlávání jsem vlezla na silnici. Tak jsem se nějak rozjezdila, rozjela a najednou ten pejsek si rozhodne přejít přez silnici. Copak mě neviděl? :D Copak neví že neumím brzdit? :D Ok, byl fakr krásnej, úplně hnědej ohař. Ale málem jsem si o něj nabila držku, no ale nestalo se. Dobrý, už mám na koleni jednu modřinu nepotřebuji druhou. Pak to nějak dojedu na druhou stranu. Jedu zpátky, celou cestu tam i zpátky i co jsem tam stála a přemlouvala se abych vlezla na tu silnici nás furt míjel takovej chlápek a furt se na mě gebil. A teď jedu zpátky ne a on mě dojede (před tím mě už asi 5x předjel) a povídá: "Nekruť tak tím zadečkem." Já jsem se na něj jen podívala a v duchu jsem si řekla 'co je tobě do toho?! Ten je můj tak si ho nevšímej!!' a radši nebudu domejšlet jak jsem se zatvářila.
Dojely jsme k autíčku, máma opět: "Klíč, okýnka..." Pak nastartuje a místo toho aby jsme zacouvaly tak my jedeme dopředu, asi měla v původní plánu projet vltavou či co. :D No tak pak jsme tedy vyjely, maminka ještě šikovně pustila stěrače až jsem já i ten pán co stál na straě silnice dostali záchvat smíchu. :D Tak jedem ne, čekáme na semaforu až přejdou lidičky a asi to bude letošní móda, to co jsme viděli. Dvě blondsky tam jdou ne, mají mini sukni a nekecam fakt oboum byl viddět zadek. Fakt nekecat. A to nebylo poprví co jsem to viděla. Asi fakt letošní móda. V tom případě letos nechodím kupovat sukně do módních obchodů. Díky jak děvka vypadat nemusím, bez toho v klídku přežiju.
Tak to je vše...papa
Komentáře
| RE: Na bruslích II | pajenka®svetu.cz | 28. 05. 2008 - 09:42 |