Roxy009 | Dneska byl velmi dlouhý den...

8:10 Jestli ráno dělá den, tak já mám večer pohřeb! - zmokla jsem a ještě k tomu mi všechno co mohlo ujelo (tramvaj, autobus).

8:40 Sqeléé, on mi dal test a posadil mě dopředu so prostřed. Tam se nedalo soustředit! Je šílený když si uvědomím, že mj zeměpisář je jen o 4 roky starší než můj miláček Iggy, kterému je 24....

8:50 Další 'dobrá zpráva: máme DÚ z ČJ, kterej samozřejmě nemám :(

9:05 Já neumím pádpvé otázky! Jak je možný že si je už nepamatuju?!

9:15 Velmi se nudím a tak si kreslím po ruce...

9:50 Terka jde dneska odpolko pro rodnej list a pro občanku. Tak pravděpodobně půjdu s ní, protože se na zítřek nemám co učit, páč mámme jakousi primární prevenci.

10:15 Jůů já nepíšu test z CH, protože jsem tu prej nebyla :D První pozitivní zpráva!

10:45 Proč se mě všechny holky vždycky zeptaj, když vědí že jsem byla s Iggym jestli jsem ještě....(víte co)??

10: 55 Z pochybných zdrojů se ke mě dostává že píšem z M, nevěřím a dál si kreslím po ruce již rozmalovaný obrázek.

11:05 Ano , test byla lživá informace

11:10 Hele učitel má novou pruhovanou bílo-oranžovou mikinu a celkem mu sluší.

11:25 Prej 2 jednoduchý rovnice máme vypočítat - no jestli tohle je jednoduchý tak svatej dindy!

11:50 Prej bude diktát, nevím jestli tomu mám věřit...

12:00 Ok, diktát byl pravda. A já fakt nevim co je ta slovo s výslovností: 'kóóóó' (kokodáák) :D

12:10 přijdu si jak na tržišti, všichni se tu překřikují...

12:35 odcházím z tržiště. Máme poslední hodinu tělocvik...

Tak to byla školní část dne....

Po škole jsem šla s Terkou pro ten rodnej list. Procházeli jsme se tam pak po Bohnicích, došli jsme až k nějakýmu hřbitovu. Byl to hřbitov pejsků. Takhle krásnej hřbitov jsem fakt nikdy neviděla. Krásné cestičky, krásné hrobečky, ozdobené.... Hold pejskové jsou milovanější než lidé.... Pak tam byl asi taky hřbitov ale hodně starej. Ale fakt. Bylo to děsivý. Fakt ideální místo na natáčení hororů. Obrovské černé vrata, nahoře s křížem, s velkým řetězem, který nebyl hodně dlouho odemknutý. Celé obehnané zdmi. Zkrz mříže vidíte sem tam náhrobky. Některé zarostlé. Přes stromy tam nesvítí moc slunce. Cesta pomalu žádná. Polorozpadlý bývalí kostel. Zadný brána nelze otevírat. Je přiškvařená. Všude náhrobky. Zarostlé náhrobky. Všude tma, přes stromy nedoléhající světlo slunce. Velký asi pomník, kterému vysoko nahoře chybí část kříže. Jak se stalo že tam není? Vítr to neulomí, člověk tam nevyleze... Všude pavučiny. Pravděpodobně hřbitov, na který nemá nikdy nikdo již vstoupit. Vypadal tak opuštěně. Jen mrtví. Jen mrtvý ke kterým již nikdo nikdy nemá přijít, nesmí jej politovat. Opravdu záhadné a velmi temné místo. Příště musíme vzít foťák a celý to nafotit. Chtěly jsme přelézd zeď. Ale celkem se tam bojím...Ale fotky budou. Ještě když procházíte kolem takového opuštěného, temného hřbitova a někdo vám vypráví horory. Fakt velice příhodné... Pak jsme šly za Kristýnkou. Když jsme tam přišli, před její dům, nevzala mi telefon. A vtrhnout se mi tam nechtělo. Musela jsem tam, ale protože jsem tam měla věci které potřebuji. Tak jsem tam s Terkou tedy vešla. Přivýtala mě Kristýny mamka. Říkám jí: "Můžu si vzít své věci?"

"Ano, až mi dáš tu knížku."

"Ale já jí tu nemám."

"No ale věděla jsi že jí máš přinést, Kristýnka ti to psala"

"Ano psala, jenže já v té době už byla v Bohnicích."

"No tak se pro ní vrať domů, pak přijď a my ti dáme věci."

"Pokud už domu přijdu máma mě nepustí ven a já ty věci potřebuju."

Dál jsme si desetkrát snad zopakovaly, že já ty věci potřebuji, a ona že mi je nedá pokud jí nedám knížku. Obě zaryté flegmatičky. Pak jsem se zeptala jsem bych mohla mluvit s Kristýnou. Tak její mamka koukla do dveří na Kristýnu a zeptala se jí: "Chce s ní mluvit?" Já už fakt čekala že řekne ne, po tom extempore s maminkou. Ale ona že jo. A začala: "Já ti po včerejšku už nevěřím! Nevrátím ti ty věci, dokud mi nedáš tu knížku!!!" Takhle to zní neškodně, ale měla tam takovej histerickej záchvat. Jo a včera jsem jí celej don nezvedala telefon – mělo to důvod, ale nebudu ho zde psát. Tak tam několikrát zopakovala, že mi to nedá, že mi už nevěří. A když má někdo bezdůvodně histerickej záchvat tak já nějak, ale já se musím začít smát. Úplně zbytečně tam na mě histericky řvala, v podstatě co si to dovoluju jí nezvedat mobil. Jak jsem se začala smát tak jí to nasralo ještě víc a vrazila mi tu tašku do ruky. A já jsem konečně promluvila: "Vyřvi se, ty mi někdy týden nezvedáš telefony...." řekná jsem klidně. "Jo a kdy prosimtě?!?!?!" se mě zeptala s takovým tónem hlasu že je ta situace absolutně absurdní. "Promiň, ale nezapisuju si je do deníčku. Já si nepíšu deníček jako ty!!" řekl ajsem rázně a ona jen: "Vypadni! Vypadni!! Už tě nechci vidět!! Vypadni tady odsud!!" začala na mě řvát jak kdybych já nevim zavraždila jejího kluka. Tak jsem jen rezignovaně řekla 'OK' a šla jsem. Pak na mě její mamka ještě chce číslo na mojí mámu, že jí zavola, abych donesla tu knížku. Si myslí že jí snad ukradnu?! To mě teda trošku urazilo. Otevřeným oknem slyším jak tam Kristýna na mě ještě nadává. Takže pravděpodobně definitivní konec našeho kamaradství. A kvůli čemu? Protože jsem jí prostě jeden den nezvedala telefony. Dnes jsem zjistila jaká opravdu je... To povyšování nad její spolužačku jí už leze na mozek. Pořád si myslí že je lepší než ostatní. Má až nezdravě vysoké sebevědomí. Pak jsem jela s Terkou domů. Jedla koupenou zmrzku. A nějak mi to docházelo, co je Kristýna zač. Pak doma máma zjistila že jsem opět přišla pozdě do školy. Tak na mě okamžitě začala řvát. A začala ať si uklidím okamžitě, a ať udělám další věci... Já jsem se tam málem zhroutila. Ale když mám pocit že se zhroutím, sednu si na židly a ona okamžitě přijde blízko ke mně a začne řvát jakto že nic nedělám. Potom jsem si vyprosila, že bych mohla na půl hoďky za Terkou. Že se potřebuju uklidnit, že jsem úplně na dně. Tak mě po dloouuhém přemlouvání pustila. Já jsem tam seděla u baráku a brečela. Bolí mě z toho breku všechno ještě teď. Jíst? Ne. Přišla jsem a máma šla spát a já šla napsat tohle. Opravdu dlouhý den. Tereza je první opravdu skvelí člověk, kterého jsem potkala. Nezavrhla mě s tím že jsem divná jako většina ostatních. Ti co si přečetli mě zaheslované články, si myslí že přehánit a že ze sebe dělám jen chudinku a že chci aby mě lidi litovali. Ti kdo je nečetli zase si myslí že mi jen vadí občas nějakej zákaz a tak mi vysvětlují že vychovátav mě nějak musí. Terka pronikla dál. Zjistila jaká jsem, zjistila jaká je mám máma. Ví že v těch článcích je čistá pravda.Moc se bojím že ji ztratím. Moc mi záleží na ní. Moc mi záleží na ní a na Iggym. Bez těhlech dvou lidí bych fakt asi byla v blázinci v oddělení sebevrahů. Opravdu mi na nich moc záleží. Nevím co bych bez nich dělala... Wow pokud jste to dočetli až jsem jste dobrý! A děkuji vám. :) A omlouvám se že tento článek vám v podstatě nic nepřinesl... :)