Roxy009 | Myšlenky

Je tak snadné skončit...
Je tak snadné skončit, udělat ten krok a prostě nebýt! Vždycky se však otočím a vidím za sebou ty, co mě milují a neodpustili by mi to! Často upadám do depresí, jsem sama a zlomená! Pomalu, ale jistě ve mě umírá vše, co mě drží nad vodou! Ulehám do své samoty, pláču! Vím, že nejsem sama, ty lidi mi to dávaj najevo, tak proč to nevidím? Proč se život s nikým nemazlí a každý máme osud napsaný? Trpím, tiším bolest, utírám slzy! Jednou mi kamoška řekla, že jsou dny, kdy i úsměv bolí... Nevěřila bych, že tolik! A co dál? Pořád jsem tady, nikam se neztrácím, jenom dál tiše trpím a přemýšlím!