Měly jsme psát básníčku o podzimu do školy... tošku si účá představovala něco jinýho něž jsem jí napsala :)
Byl podzimní večer - deprese první,
večerní tma -byl depresí čas.
Smůly zval ku temnotě hlas,
kde nicotný zapáchal háj.
O temnotě šeptal podzim jen,
nikdo jiný o temnotě šeptat nesměl.
Tu podzim deprese zvyšuje,
a k tomu listy barevné maluje.
Ty listy jsou povrchní obraz,
lídí kolem jdoucích odraz.
Noci jsou delší a dešlí,
a čím dál hrozivější a temnější.
Podzim přináší jen počasí sychravé,
a to jen prohlubuje deprese mé.
A tímto končí báseň krásná má,
kterou by se dobrovolně naučila jen holka němá.
Krásná že? :-)